Leopoldstadt

Poslední březnový den žáci 9. A, 9. B a 9. C měli možnost navštívit Mahenovo divadlo, chráněnou kulturní památku České republiky. Již při vstupu do divadla se snad každému tajil dech nad tou nádherou.

Po požáru Městského divadla na Zeleném trhu bylo nutno postavit nové divadlo, a tak v roce 1882 byla dokončena stavba Městského divadla Na hradbách (po necelých 17 měsících), které dnes nese název po svém prvním dramaturgovi Jiřím Mahenovi. Divadlo se stavělo v době, kdy došlo k požáru tří evropských divadel – divadla v Nice, našeho Národního divadla v Praze a Okružní divadla ve Vídni. Aby se brněnské divadlo vyvarovalo podobných tragických událostí, musely být mimo plány pořízeny další nové východy a postavena dvě nová postranní schodiště. Další pozdržení stavby způsobilo odvážné a na svou dobu smělé rozhodnutí – nahradit navržené plynové osvětlení zcela novým (pouze tři roky starým) vynálezem Thomase Alvy Edisona - elektrickými žárovkami. Projekt elektroinstalace provedli sám legendární Edison a jeho laboratoř v New Jersey, elektroinstalaci pak pařížské a vídeňské firmy. Vzhledem k tomu, že ve městě přitom dosud nebyla plošně zavedena elektřina, musela být pro potřeby divadla postavena malá elektrárna.

Poté, co si žáci prohlédli divadlo, se většina z nich usadila do lóží, aby zhlédli hru Leopoldstadt, jejíž děj je procházkou 20.století a pamětí středoevropské rodiny od zlatého věku vídeňské secese, přes dynamická dvacátá léta až po válečné vystřízlivění. Velkolepý příběh, ve kterém dominuje láska, vášeň a pragmatismus v osudech několika generací, sliboval kulturní zážitek. Měli jsme možnost vidět více než sedmdesát převleků, velkolepou scénu, ale zpracování mnohé z nás zklamalo, zůstalo v pozadí krásy divadla vystavěného v eklektickém slohu, který je kombinací novorenezance, neobaroka a neoklasicismu.

Simona Škaroupková, Yvetta Krejčová a Erika Konvalinová