Hravý architekt – 5. B

Aktuality |

Včera jsme měli opravdu krásný den. A to bez přehánění a nadsazování. Pro lepší pochopení je třeba se vrátit na samotný začátek, tedy do jara loňského školního roku. Byli jsme čtvrťáci. Na dotaz pana ředitele, nechceme-li se zúčastnit projektu, který se týká výtvarného zpracování architektury kolem nás a který je realizován vždy jednou za čtyři roky pro čtvrté třídy, jsem kývla. Bývám nadšená téměř vším, tohle ale byla trefa! Děti sdílely nadšení se mnou, prý paráda, jestli se nám práce vydaří, vše stihneme v termínu a přidáme komentáře a fotografie, možná pojedeme do Prahy. Cože?! Máme se zaměřit pouze na architekturu, která byla postavena od roku 1918? Samozřejmě – výročí! Ve Znojmě trochu oříšek, máme skvosty zejména v románském, gotickém a renesančním stylu. Ale konec secese, klasicismus, funkcionalismus, brutalismus…? Radím se, přemýšlím s dětmi… Volba padla na Marešovu vilu – pracujeme v exteriéru, poštu u znojemského nádraží, budovu Komerční banky a obchodní dům Dyje. Postupně se dozvídáme zajímavosti – narážíme na židovskou komunitu – židé bývali často majitelé honosných vil, architektonických skvostů (ve Znojmě např. Weinbergerova vila na Rudoleckého ulici…). Domalováno. Hodiny práce, výkresy často dokončujeme až po vyučování, střídáme techniky. Vybíráme nejzdařilejší výtvory. Volba byla jasná, nadchly nás práce Raphaela Kalendy, Markétky Venutové a Jakuba Dostála. Zaslali jsme šest prací, fotografie, které dokumentovaly průběh realizace, komentáře, tiskopisy. Uvidíme… Je téměř konec školního roku, kontaktuje nás organizátor projektu, Galerie Mánes, všechny práce budou vystaveny, do Prahy se jede! Prahu miluju, těším se jak malé dítě, vidět ji po sté nestačí! Jsme páťáci, blíží se 9. říjen, pro nás posvátné datum, ladíme organizaci celého dne. Mým přáním je, abychom toho viděli co možná nejvíc, a zároveň si to užili. Výstava prací dětí z celého světa se koná na Pražském hradě, v Rudolfově slévárně. Prostor máme sami pro sebe, dostáváme trika a kšiltovky s logem projektu, konfrontujeme všechny vystavené práce (jsme na sebe pyšní, naše výtvory patří mezi nejzdařilejší – náš názor), svobodně se realizujeme ve výtvarných dílnách, užíváme si to. V rámci projektu je každé třídě přidělena průvodkyně, která nás provází areálem Pražského hradu. Díky tomu jsme navštívili baziliku sv. Jiří, Zlatou uličku, včetně vyhlídky, katedrálu sv. Víta, Daliborku, sešli jsme po starých zámeckých schodech kolem Svatováclavské vinice na Karlův most, viděli Národní divadlo, Tančící dům, Kampu, Střelecký ostrov, Vltavu, Petřínskou rozhlednu, Vyšehrad… Jeli tramvají, koupili si trdelník… A navštívili MCDonald‘s! Výčet není a nemůže být celý. Celá tato akce nám nesmírně rozšířila obzory v mnoha ohledech. Často už nevnímáme domy jen jako „budovy sloužící k nějakému účelu“, více jsme se začali zajímat o život židovských obyvatel, máme alespoň v minimální míře představu o architektonických slozích. Prohlídka Prahy byla vzdělávací, estetickou, kulturní a stmelovací tečkou. Prý nejkrásnější výlet, psali dnes moji páťáci. Dovolím si i osobní poznámku. Minimálně poslední půlrok bylo opravdu jen málo víkendů, které jsem nevěnovala návštěvě nějaké historické památky či architektonického skvostu. Jde o tiché našlapování, které mě ale nesmírně baví. Děkuji tedy, pane řediteli, za děti i za sebe.
5. B + Romana Doležalová